VÝSTAVA MORAVA NA STARÝCH MAPÁCH
Druhá velká výstava map, která v Muzeu map Zlín potrvá po celý rok 2025, je expozice MORAVA NA STARÝCH MAPÁCH.
V rámci ní si můžete prohlédnout na stěnách vzácné velkoformátové mapy Moravy a regionální mapy moravského území. V pořadačích mapy menších formátů Moravy a ve stole různé druhy atlasů.
PAVEL FABRICIUS (1519–1589): MAPA MORAVY. Dřevořez. 1569.
Morava byla poprvé podrobněji zobrazena až po ostatních našich i sousedních zemích. Stalo se tak zásluhou vídeňského lékaře, matematika a kartografa PAVLA FABRICIA (1519–1589), který pocházel z hornolužické Lubáně. Jeho činnost a zájmy byly velmi různorodé. Vedle úřadu dvorského falckrabího byl Fabricius osobním lékařem císaře Maxmiliána II. Mapa z roku 1569 je vytištěna z šesti mědirytin, je velmi podrobná a má přibližné měřítko 1:330 000. Tak velkou mapu stihl osud většiny rozměrných map té doby – zachovalo se jen několik výtisků. Mapa obsahuje dvě dedikace – latinskou určenou moravským stavům a německou, která se obrací ke čtenářům mapy. Základním mapovacím bodem, pomocí něhož Fabricius umístil plochu Moravy na zemském povrchu, byla Olomouc. Astronomickým měřením určil její polohu zeměpisnými souřadnicemi – zem. šířku 49o 50´, zem. délku 39o 58´ → Ferrského nultého poledníku, (na současné mapě 49o 35´, 16o 16´ → Greenwichského nultého poledníku). Obsah Fabriciovy mapy je různorodý – místy velmi podrobný, místy je mapa „prázdnější“. V mapě jsou zakresleny města, městyse, hrady a kláštery, větší vsi i vodní toky. Pohoří a lesy jsou znázorněny podle tehdejšího zvyku schematicky. Horopisná a vodopisná náplň je značně podrobná, nacházejí se zde všechny význačné toky. Kresba reliéfu je provedena pomocí pahorkové metody, která věrně zachycuje výškové rozdíly krajiny. Celkem je na Moravě zobrazeno 347 místních názvů.
GEORG MATTHAEUS VISCHER TYROLENSIS (1628–1696): MAPA MORAVY. Mědirytina. Vídeň, 1692.
Autorem třetí původní mapy Moravy je GEORG MATTHAEUS VISCHER (1628–1696), syn sedláka z vesnice Wenns jižně od Imstu v Tyrolích. O jeho mládí je málo zpráv, o dalším životě jsme informováni teprve od doby, kdy se po ukončení univerzitních studií stal kaplanem v Andrichsdorfu a v roce 1666 farářem v Leonsteimu v Travensku. Není známo, kde se vyškolil v topografické práci a jak si osvojil kreslířskou a ryteckou techniku. Vischer pracoval na obsáhlém obrazovém díle Topografie Horních a Dolních Rakous. Aby se mohl úplně věnovat kartografické a topografické práci, požádal o propuštění z farářské funkce v Leonsteinu. Vischerova dolnorakouská mapa bývá označována jako jeho nejzdařilejší dílo. V roce 1688 vypracoval mapu pardubického panství a na sklonku svého života mapu Moravy. Mapa je nadepsána
Moravia marchionatus perlustratus et delineatus a G. M. Vischer Tyrolensi mathematico caesareo
. Přídomek
Tyrolensis
připojoval Vischer ke svému jménu proto, aby se odlišil od svých jmenovců a vrstevníků z rodiny nizozemských Visscherů neboli Piscatorů. V levém horním rohu mapy je oválný medailon s moravskou orlicí, ověnčený palmovými ratolestmi dole svázanými stuhou a nahoře objímajícími markraběcí korunu. Při dolním okraji jsou vyryty prospekty Olomouce (vlevo) a Brna (vpravo). Uprostřed mezi oběma městskými pohledy dal Vischer vyrýt svůj portrét s poznámkou o dokončení mapy v den jeho 64. narozenin – A
etatis suae 64 comp. A. 1692, April 22
. U většiny větších sídel je ke každé značce přikresleno seskupení budov, ale v četných případech má Vischerova mapa miniaturní obrázky hradů, zámků a klášterů, které už nejsou smluvenými značkami, ale vystihují skutečné hlavní rysy budov. Autor zde uplatnil svou velkou rutinu v kresbě pohledů, nabytou při mnoha stech kreseb a rytin pro rakouské Topografie. Mapa má měřítko 1:188 000. Vischerovu mapu Moravy potkal podobný osud jako Vogtovu mapu Čech – nebyla kopírována do atlasů evropských nakladatelů, neboť se již vědělo o podrobnějším mapování Müllerově. Krásná a velmi vzácná mapa.
JOSEF BAYER (1772-1848): MAPA MORAVY. Mědirytina. Čtyři sekce. Brno, 1817.
JOSEF BAYER vydal v Brně v roce 1817 první list podrobné mědirytinové mapy Moravy a Rakouského Slezska považované současníky za nejlepší kartografické dílo, znázorňující zároveň Moravu i Slezsko. Mapa je vytištěna na čtyřech listech o rozměrech 79×56 cm a má měřítko 1:190 000. Název, který je umístěn v levém horním rohu zní: Karte des Maehr. Schles. Governements nach den neuesten astronomischen Beobachtungen und geometrischen Vermessungen verzeichnet, und ehrfurchtstvoll gewidmet Steiner Excellenz Dem Hoch und Wohlgebohrnen Heren, Heren Prokop des heil röm. Reiche Grafen von Lazansky, etc. . .von Joseph Bayer Grundbuchs-Verwalter der k.k. Staatsherschaft Hradisch. Celkově mapa měří 152 cm na délku a 104,3 cm na výšku. Lineární měřítko (levý dolní roh) mapy udává poměr 5 geografických mílí, 4 poštovních mílí a 3 moravských zemských mílí k délce v mapě. V pravém dolním rohu je zobrazena tabulka astronomicky zaměřených bodů s 38 údaji pro moravská, česká, slezská a uherská (slovenská) města. Terén je v mapě vyjádřen čárkováním a vytváří tak obraz krajiny jako z ptačí perspektivy. Mapa, která se dočkala celkem tří vydání (1819, 1839 a 1843), byla vydána na náklady autora. Rytinu mapy vyhotovil vídeňský rytec F. Reisser. Podobně jako Passyho mapy i Bayerovo dílo vyšlo po částech, což se negativně projevilo v místech styčných čar. Poledníky i rovnoběžky mají interval 10 ́ a způsob zobrazení je podobný Passyho mapě. Mapový popis je téměř celý vytvořen kurzivou, pouze větší města a národnostní skupiny jsou vyvedeny kapitálou (velkými písmeny). Velikost písma kolísá mezi 1 až 4,5 mm v závislosti na svislém nebo šikmém sklonění. Říční síť je vykreslena detailněji než v Passyho mapě, avšak vyznačené vodní toky jsou pouhým naznačením směrů řek ve skutečnosti. Nejlépe zpracovanou částí u Bayerovy mapy Moravy a Rakouského Slezska je místopis, znázorněný pomocí 20 znaků a doplněný dvojdílným topografickým seznamem. Bayer se také jako první v českých zemích pokusil v mapě znázornit národnostní hranice obyvatelstva Moravy a Slezska. Značkový klíč celkem čítá 27 znaků. Lineární znaky vyznačují národnostní, krajské, zemské hranice, hlavní a vedlejší silnice. Z plošných znaků jsou v mapě uvedeny symboly pro lesní porosty a rybníky. Celkově mapa měří 152 cm na délku a 104,3 cm na výšku. Lineární měřítko (levý dolní roh) mapy udává poměr 5 geografických mílí, 4 poštovních mílí a 3 moravských zemských mílí k délce v mapě. V pravém dolním rohu je zobrazena tabulka astronomicky zaměřených bodů s 38 údaji pro moravská, česká, slezská a uherská (slovenská) města. Terén je v mapě vyjádřen čárkováním a vytváří tak obraz krajiny jako z ptačí perspektivy. Mapa, která se dočkala celkem tří vydání (1819, 1839 a 1843), byla vydána na náklady autora. Rytinu mapy vyhotovil vídeňský rytec F. Reisser. Podobně jako Passyho mapy i Bayerovo dílo vyšlo po částech, což se negativně projevilo v místech styčných čar. Poledníky i rovnoběžky mají interval 10 ́ a způsob zobrazení je podobný Passyho mapě. Mapový popis je téměř celý vytvořen kurzivou, pouze větší města a národnostní skupiny jsou vyvedeny kapitálou (velkými písmeny). Velikost písma kolísá mezi 1 až 4,5 mm v závislosti na svislém nebo šikmém sklonění. Říční síť je vykreslena detailněji než v Passyho mapě, avšak vyznačené vodní toky jsou pouhým naznačením směrů řek ve skutečnosti. Nejlépe zpracovanou částí u Bayerovy mapy Moravy a Rakouského Slezska je místopis, znázorněný pomocí 20 znaků a doplněný dvojdílným topografickým seznamem. Bayer se také jako první v českých zemích pokusil v mapě znázornit národnostní hranice obyvatelstva Moravy a Slezska. Značkový klíč celkem čítá 27 znaků. Lineární znaky vyznačují národnostní, krajské, zemské hranice, hlavní a vedlejší silnice. Z plošných znaků jsou v mapě uvedeny symboly pro lesní porosty a rybníky.
KRYŠTOF PASSY (1763–1837): MAPA MORAVY. Mědirytina. Čtyři sekce. Brno, 1810.
KRYŠTOF PASSY, profesor olomouckého lycea pro politické vědy a církevní právo, vydal v roce 1810 podrobnou mapu Moravy v měřítku 1:272 000. Byla vyryta do mědi vídeňským rytcem Josefem Listem a vydána brněnským knihkupcem Leopoldem Františkem Hallerem. Nadpis je umístěn v levém horním rohu a je doplněn výzdobou. Mapa se skládá ze čtyř listů, každý o rozměrech 58,5 41,5 cm. Rozměry celého mapového obrazu pak jsou 111×76,2 cm. V pravém horním rohu mapy autor uvádí výčet moravských krajů, území, s kterými Morava a Rakouské Slezsko sousedily (viz str. 91), a také názvy dvou horopisných celků – Karpat a Jeseníků. V levém dolním rohu je příčné měřítko mapy v poměru ke geografickým mílím a lineární měřítko značící poměr moravské míle k úsečce na mapě. Výklad topografických značek, údaj o magnetickém uklonění a výčet astronomicky zaměřených bodů je umístěn v pravém dolním rohu. Zeměpisná síť se skládá z poledníků a rovnoběžek, vykreslených v intervalech po 15 ́. Obrazy poledníků jsou přímkové, u tvaru rovnoběžek nelze s jistotou určit, zda jsou rovněž přímkové či nějak zakřivené (deformace vzniklá podlepením map). Popisná složka mapy je řešena tiskovým latinským písmem s převládající kurzívou. Ta navíc přechází k římskému písmu – ke kapitále. Jména velkých osad jsou psána kapitálou, jména vesnic, samot, dvorců a názvy hor kurzívou. Velikost písma je mezi 1 až 3 mm. Řeky v mapě jsou zpracovány podle důležitosti jednoduchou nebo dvojitou čarou a oproti skutečnosti pouze v hrubých rysech. Půdorysné obrazy větších vodních ploch doplněné znásobeným čárkováním jsou také velmi generalizované. Znázornění terénu je provedeno formou rovnoběžných čárek, které nejsou šrafami, neboť jsou libovolně ukláněny. Popis horstva se soustřeďuje pouze na názvy jednotlivých hor. Další topografickou náplň mapy tvoří silnice, jež Passy rozděluje na hlavní a vedlejší. Nechybějí ani krajské a zemské hranice vyvedené čárkovaně. Celý topografický obsah mapy vyjadřuje šestnáctičlenná stupnice výkladových značek, která je plošného lineárního, bodového i slovního charakteru. Kryštof Passy při zpracování této mapy vycházel ze svého studijního materiálu, který si sám pořizoval pro své přednášky na univerzitě (Olomoucká univerzita byla jediným učilištěm v zemi, kde se přednášela astronomie i geodézie). Svoji práci častokrát konzultoval se známým brněnským zeměměřičem Augustinem Schindlerem, který také provedl některé důležité výpočty mapové sítě. Geodetickým základem pro tuto mapu bylo 31 astronomicky zaměřených bodů (22 na Moravě, 9 v sousedních územích), které bohužel nereprezentovaly rovnoměrně mapované území (nepřesné souřadnice jednotlivých míst, zejména ve východní části území).
