Nejkrásnější barokní mapy Čech a Moravy – JAN KRYŠTOF MÜLLER – BAROKNÍ KARTOGRAF
První výstavou, kterou zahájíme provoz Muzea map Zlín je výstava vzácných starých map německého kartografa Jana Kryštofa Müllera (1673–1721). Na výstavě budete mít jedinečnou příležitost vidět jeho bezesporu nejvýznamnější, nejpodrobnější a největší dílo, kterým je Mappa geographica regni Bohemiae.
Tuto mapu můžete spatřit jen na pár místech České republiky, a to v Regionálním muzeu v Litomyšli nebo v Kanceláři prezidenta republiky. A potom tady u nás v Muzeu map Zlín. Krásných starých historických map založených na podkladech Jana Kryštofa Müllera bude v muzeu k obdivu několik desítek a k tomu i výjimečný atlas.
Jan Kryštof Müller (*15. 3. 1673 Wöhrd u Norimberka, † 21. 6. 1721 Vídeň), císařský vojenský inženýr a kartograf, který začal na příkaz císaře Karla VI. v roce 1712 pracovat na mapování Čech.
Využíval přesné měřící nástroje a triangulaci. Po dokončení měření v roce 1717 Müller připravil mapy jednotlivých českých krajů a v roce 1720 je spojil do jednoho celku. Mapa byla rozdělena na 25 sekcí s celkovými rozměry 282,2 × 240,3 cm, což z ní činí největší do té doby vytištěnou mapu Čech.
Rytiny připravil Michael Kauffer a mapa byla dokončena na přelomu let 1723/4.
Boční části mapy zdobí parergon s výjevy z české krajiny a symboly, vytvořený Janem Danielem Herzem podle návrhů Václava Vavřince Reinera.
Mapa obsahuje detailní zobrazení 12 495 sídlišť a německé názvosloví, které se v Čechách udrželo až do konce 2. světové války. V roce 1726 byla mapa zmenšena Janem Wolfgangem Wielandem na měřítko 1:231 000.
JAN KRYŠTOF MÜLLER (1673-1721), JAN WOLFGANG WIELAND (?-1737): střední mapa Čech. Kolorovaná mědirytina. Augsburg, 1726.
Vznikla roku 1720 na základě požadavků tehdejší rakouské monarchie. Jan Kryštof Müller měl pro její zhotovení ty nejlepší předpoklady. Jako císařský vojenský inženýr a kartograf studoval matematiku a kreslení v Norimberku. Po této přípravě jej do svých služeb přijal generál Luigi Ferdinando Marsigli, u něhož mohl svůj talent rozvíjet a získávat další cenné zkušenosti. Müllerovi bylo postupně svěřováno vypracování map jednotlivých rakouských zemí. Po dokončení map Uher (1709) a Moravy (1712, vydána až 1716) začal pracovat na svém vrcholném životním díle – na podrobném mapování Čech.
Podnět k Müllerově práci dal sám císař Karel VI. svým patentem ze 4. května 1712. Ještě téhož měsíce zahájil Müller měření v největším z českých krajů, v kraji Bechyňském a o pět let později, v listopadu roku 1717, svou měřickou práci dokončil a mohl předložit hotové mapy každého z krajů k revizi krajským hejtmanům.
Müller při mapování používal přesný mosazný astronomický kvadrant Johanna Hevelia s poloměrem půl třetí stopy (asi 80 cm). Kvadrant se otáčel kolem svislé osy a měl i horizontální kruh. Při tak velkém poloměru se dalo poměrně přesně pracovat i bez dalekohledu. Kromě toho Müller pracoval s měřickou tyčí, pásmem, měřickým řetězem, úhloměrným křížem, busolou a měřickým stolem. Při své měřické práci Müller využíval prvky triangulace, ale vzdálenosti měřil jen počítáním otáček kola na voze, jehož směr kontroloval kompasem.
Roku 1720 měl Müller k dispozici revidované mapy všech krajů, spojil je v jeden celek, navrhl rozdělení na 25 samostatných listů a připojil přehledný list (compendium). Zhotovení rytiny bylo svěřeno augšpurskému rytci Michaelu Kaufferovi, který si pro přípravu všech 26 mědirytin vyhradil tříletou lhůtu. Přehledný list (Regni Bohemiae conspectus generalis) se Kaufferovi podařilo zhotovit rychle a práce na 25 sekcích velké mapy probíhaly také hladce. Díky tomu kompletní mapa poprvé spatřila světlo světa na přelomu let 1723/4 (tradičně je datována rokem odevzdání k rytině, tedy 1720).
Rozsah práce nejlépe ilustruje finální podoba mapového „listu“. Všech 25 sekcí lze sestavit do obdélníku o úctyhodných rozměrech 282,2 × 240,3 cm. To z ní činí největší mapu Čech, jaká byla do té doby vytištěna.
Celému dílu dodává krásu a zdobnost bohatý parergon vyrytý Janem Danielem Herzem.
Vznikl podle předloh českého malíře Václava Vavřince Reinera, jednoho z našich největších barokních umělců.
Levý horní roh nabízí výjev s Pražským hradem a Karlovým mostem. Nad ním drží stráž andělé a patron Českých zemí svatý Václav.
Podobně jako u Vogtovy mapy, najdeme i zde personifikace českých řek, tentokrát ovšem umístěné do pravého horního rohu. Mezi postavami rozpoznáme zosobnění hlavních českých řek, z nichž je zvláště zajímavá postava muže, zpod jehož nohou vytéká z nádoby pramen vody s nápisem Labe (Albis). Nad výjevem je opět dvouocasý lev s královskou korunou – tradiční symbol Českých zemí. Za alegorií řek vystupuje průhled do české zemědělské krajiny – na pasoucí se stáda ovcí, koní a dobytka.
Levý spodní roh ukrývá legendu mapy se 48 smluvenými značkami a nabízí pohled na práci horníků, kameníků a sklářů. Autor volil tato řemesla spíše kvůli dynamice pohybu a možnosti pestře vykreslit drsnou práci.
Pravá spodní část doplňuje obraz české kotliny o lovecké výjevy (lov jelení i kančí zvěře, zajíců a bažantů), žena se snopem obilí a srpem představuje hojnost úrody, opět nechybí ovoce, plody vinné révy a tentokrát i chmel.
To vše obrůstá tabulku s názvem mapy a se jmény jejich autorů a rytců.
Do pravého dolního rohu autor umístil i délkové znázornění jedné české míle. Porovnáním s její skutečnou hodnotou zjistíme přibližně měřítko mapy 1:132 000. Měřítko přehledného konspektu je 1:649 000. Celkem mapa obsahuje 12 495 sídlišť, která je podle legendy možno rozdělit na 19 základních kategorií. Německé názvosloví je velmi přesné a v Čechách se jen s malými změnami zachovalo jako cizojazyčné ekvivalenty až do konce 2. světové války.
Původní velká Müllerova mapa byla pro svůj velký formát velmi nepohodlná, a proto vznikl úmysl vydat ji ve zmenšeném vydání. Tuto redukci obstaral v roce 1726 Müllerův pokračovatel JAN WOLFGANG WIELAND (?-1737). Zachoval přitom Müllerovo rozdělení na 25 sekcí a zmenšil je na 4/7 původní velikosti, takže jeho mapa má měřítko 1:231 000.
